I já jsem před lety podlehla severské krimi vlně, ale brzy mne to přestalo bavit. Detektivky jsem přestala číst úplně (čestnou výjimkou je moje milovaná Ann Granger). Přesto, v posledních letech jsem měla výraznou chuť si něco přečíst od Dominika Dána. Proč? Musí to být dobrý, říkala jsem si, podle článků na různých internetových portálech, podle ohlasů, které se ke mně dostaly.
A nyní, když jsem si od něj konečně jednu knihu přečetla, můžu říct, nemýlila jsem se - je to dobrý! Je to víc než dobrý. Příběh je o sériovém vrahovi, který zabíjí nepravidelně, jen když ho osloví Hlas a ucítí vůni krve. Zabíjí ženy, ke kterým se dostává snadno, protože si vybírá ty, co žijí v prvním patře. Nechci tu popisovat, jak to dělá. Na mne dost silné kafe.
Raději se zmíním o tom, čím mne kniha nejvíc nadchla:
1) Paralelně sledujeme příběh vraha a policie. Je tu skvěle ukázáno, jak obtížná je práce detektivů. Jak žádnou stopu nedostanou zadarmo. Jak i maličkosti můžou hrát velkou roli (i když třeba za dlouhé měsíce či roky). Jak je lidský faktor ošemetný - nepatrná chyba, co možná vyšetřování o rok prodlouží.
2) Skvělý popis fungování policie. Vztahy mezi kolegy, přijímání nových členů, vytváření přátelství. Při čtení jsem si říkala, jo, ten autor to fakt zná (Dominik Dán je pseudonym, spisovatel pracoval na oddělení vražd).
3) Děj se odehrává v několika letech po revoluci. Díky tomu je zde poukázáno na spoustu věcí, které nová doba přináší - propuštění recidivisté na amnestii, kam s bývalými příslušníky VB?, nové metody v důkazech.
Příběh je zajímavý, dobře napsaný, velmi čtivý. Střídavě sledujeme pachatele a policii, mrazí nás při vraždách, a snad ještě víc při následné práci policie, kdy vraha ne a ne dopadnout. Zoufáme si s nimi. (Navíc když víte, že příběh je inspirovaný skutečnými událostmi. Uf.)
Jo, a pro jednou jsem zase ráda, že bydlím v sedmém patře. Kdybych bydlela v přízemí, tak při čtení téhle knihy snad neusnu. To jen varování, pro vás, co bydlíte nízko. Vy ostatní: Čtěte Bestii!
Raději se zmíním o tom, čím mne kniha nejvíc nadchla:
1) Paralelně sledujeme příběh vraha a policie. Je tu skvěle ukázáno, jak obtížná je práce detektivů. Jak žádnou stopu nedostanou zadarmo. Jak i maličkosti můžou hrát velkou roli (i když třeba za dlouhé měsíce či roky). Jak je lidský faktor ošemetný - nepatrná chyba, co možná vyšetřování o rok prodlouží.
2) Skvělý popis fungování policie. Vztahy mezi kolegy, přijímání nových členů, vytváření přátelství. Při čtení jsem si říkala, jo, ten autor to fakt zná (Dominik Dán je pseudonym, spisovatel pracoval na oddělení vražd).
3) Děj se odehrává v několika letech po revoluci. Díky tomu je zde poukázáno na spoustu věcí, které nová doba přináší - propuštění recidivisté na amnestii, kam s bývalými příslušníky VB?, nové metody v důkazech.
Příběh je zajímavý, dobře napsaný, velmi čtivý. Střídavě sledujeme pachatele a policii, mrazí nás při vraždách, a snad ještě víc při následné práci policie, kdy vraha ne a ne dopadnout. Zoufáme si s nimi. (Navíc když víte, že příběh je inspirovaný skutečnými událostmi. Uf.)
Jo, a pro jednou jsem zase ráda, že bydlím v sedmém patře. Kdybych bydlela v přízemí, tak při čtení téhle knihy snad neusnu. To jen varování, pro vás, co bydlíte nízko. Vy ostatní: Čtěte Bestii!
Dominik Dán: Bestie
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Slovart.
Žádné komentáře:
Okomentovat